Kdo v listopadu uloží hlízy jiřin do sklepa vedle plynového kotle, v únoru často najde jen scvrklé brambůrky s klíčky. Teplota nad deset stupňů rychle vysušuje vodnaté kořeny a hlízy si vyčerpají zásoby dřív, než přijde jaro. Z toho, že sklep nemrzne, ještě neplyne, že je pro hlízy dost studený. Plyne z toho jen to, že tam nezmrznou.
Kotel v sousední místnosti hlízy nezachrání
Ideální skladovací rozmezí hlíz jiřin je podle Fine Gardening čtyři až deset stupňů bez mrazu. Vyšší teplota urychluje vypařování vody z masitých kořenů a hlízy se scvrkávají, případně předčasně raší. V jednom domě „teplý zimní byt“ vedle kotle v únoru zanechal jen hrst seschlých brambůrků s měkkými klíčky místo pevných hlíz. Opačný extrém – vlhko a chlad – zase vede k plísním a hnilobě.
Vyrýt po prvním mrazíku, osušit hlavou dolů
Správný postup začíná po prvním mrazíku, který spálí nať, nejpozději do konce listopadu. Hlízy se vyryjí rycími vidlemi, stonky se zkrátí na pět až patnáct centimetrů a hlízy se nechají oschnout hlavou dolů, aby z dutin vytekla voda. Pak se uloží do suchého až jen lehce vlhkého písku, pilin nebo novin a uskladní v temnu při teplotě čtyři až deset stupňů – typicky kůlna nebo garáž bez topení.
Jednou měsíčně kontrola, jinak prázdný záhon
Během zimy stačí jednou měsíčně zkontrolovat, zda se někde neobjevila plíseň nebo naopak zda povrch hlíz nezačal vysychat. Kdo to podcení a hlízy nechá v teple, na jaře často zjistí, že půlka zásoby zmizela – buď vyschla, nebo předčasně vyhnala slabé výhony bez šance na květy. Věta „ve sklepě vedle kotle to přečkají v klidu“ platí jen tam, kde teploměr celou zimu ukazuje pod deset stupňů.