Autor: Garden Centrum

Kdo v listopadu uřízne všechny malinové pruty „pro jistotu“, přijde o letní úrodu — rok bez zelených prutů, které už vyrostly a příští červen měly plodit.

Letní maliny řežte odplozené hned po sklizni, nejsilnější zelené nechte stát

Letní odrůdy malin plodí na loňských prutech, které na podzim vypadají jako hnědé dřevnaté tyče. Podle britské Royal Horticultural Society uříznete odplozené pruty až u země ihned po sklizni, nejpozději začátkem října. Z letošních zelených prutů necháte jen asi šest až osm nejsilnějších na rostlinu, zbytek vyřežete u země. Ty vybrané vyvážete na drát, aby vydržely zimu a na jaře nasadily květy.

Podzimní odrůdy jdou k zemi až v únoru a říznete je všechny bez výjimky

Podzimní maliny plodí na letošních zelených prutech, které na podzim ještě můžou mít listy nebo poslední plody. V únoru uříznete úplně všechny pruty u země — včetně těch silných, které vypadají zdravě. Na jaře vyrazí nové, na nichž se objeví květy i bobule. Pokud v listopadu uříznete omylem i tyto pruty u letních odrůd, sejmete budoucí letní úrodu dřív, než vůbec vykvete.

Dva typy malin vyžadují dva kalendáře, ne jeden „podzimní řez pro všechny“

České návody často slučují oba postupy do jednoho termínu „na podzim uřízněte staré pruty“. Problém je, že u letních odrůd jsou staré pruty hnědé a suché už v září, zatímco u podzimních jsou všechny pruty zelené a technicky „letošní“. Kdo v listopadu sáhne po všech prutech, seřízne vlastní úrodu. Řešení: po sklizni letních malin v létě odplozené pryč, zelené nechat; podzimních se nedotknete až do února.

V únoru stojíte před holým záhonem podzimních odrůd a všechno, co zbývá, je pár silných prutů u země — to je správný výsledek zimního řezu.

Koupíte-li prostokořenné maliny bez označení typu a na jaře seříznete všechno u země, u letních odrůd přijdete o celou letošní úrodu – ty totiž plodí na loňských výhonech, které jste právě odstranili.

Britská Royal Horticultural Society potvrzuje, že prostokořenné maliny sázíte od podzimu do časného jara, dokud rostlina spí a půda není zmrzlá. Ideální je konec podzimu. Hned při nákupu ale musíte vědět, zda kupujete letní nebo podzimní odrůdu – každá roste jinak a chce jiný řez.

Letní odrůdy dorůstají kolem 1,8 metru a plodí na loňských výhonech

Podle RHS letní maliny běžně dosahují výšky kolem 1,8 metru a potřebují oporu – drátěný systém nebo kolíky. Úrodu nesou na výhonech, které vyrostly loni, takže po sklizni odstraníte jen ty odplozené a mladé necháte. Kdo na jaře seřízne vše, odřízne právě ty plodící stonky.

Podzimní odrůdy jsou nižší, kolem 1,2 až 1,5 metru, a plodí na letošních proutech

Podzimní maliny dorůstají podle RHS obvykle jen na 1,2 až 1,5 metru a plodí na výhonech, které vyrostly tentýž rok. Ty na konci zimy seříznete celé těsně u země – tady právě naopak odstraníte všechno. Záměna typů vám tedy vezme rok sklizně.

Spon čtyřicet až šedesát centimetrů, řádky metr a půl až dva

RHS doporučuje sadit maliny ve sponu 40 až 60 centimetrů od sebe, řádky vzdálené 1,5 až 2 metry, nejlépe ve směru sever–jih. První kořeny zakopejte maximálně pět centimetrů hluboko, jinak rostlina dlouho neroste. Mulčujte vrstvou 5 až 7,5 centimetru, ale ne těsně ke stonkům. Hned po výsadbě zkraťte pruty na 25 centimetrů – výjimkou jsou jen předpěstované takzvané dlouhé pruty.

Když si při koupi ověříte typ a dodržíte mělkou výsadbu s dostatečným sponem, první plnou úrodu sklízíte už příští léto nebo podzim – podle toho, co jste zasadili.

Kdo zasadí keř černého rybízu do stejné hloubky jako v květináči a nechá mu dlouhé pruty, dočká se první rok pár bobulí a pak řídkého keře se dvěma stonky. Britská zahradnická společnost RHS radí opak, i když to na první pohled vypadá jako zničení rostliny.

Černý rybíz má být trs výhonů ze země, ne stromek

Podle RHS má zdravý keř tvořit šest až deset vzpřímených výhonů, které rostou přímo od báze. Prodává se jako dvouletá rostlina, buď prostokořenná, nebo v květináči. Prostokořenné keře nabízejí specializovaní prodejci jen v době vegetačního klidu, od října do března. Oba typy se nejlépe sázejí od konce října do března, nikdy ne do mokré nebo zmrzlé půdy.

Jámu vykopejte dvakrát širší a o pět centimetrů hlubší

Na stonku najděte značku, kam dosahovala půda, případně horní hranu substrátu v květináči. Jáma má být aspoň dvakrát širší než kořenový bal a keř do ní posaďte o 5 centimetrů hlouběji, než dosud rostl. Hlubší výsadba podle RHS podporuje silné výhony od báze. Zeminu dobře přišlápněte, zalijte a nastelte kompost. Mezi keři nechte 1,5 až 1,8 metru, u bujných odrůd víc.

Hned po výsadbě střihněte všechny stonky nízko nad zemí

Nově koupený keř podle RHS zkraťte hned po výsadbě tak, aby na každém stonku zůstaly jeden až dva pupeny nad zemí. První rok tím přijdete o úrodu, ale z pupenů pod zemí vyrostou nové výhony, ze kterých se tvoří hustý trs. Výjimkou je černý rybíz pěstovaný jako stromek. Ten se sází ve stejné hloubce, v jaké rostl, a přivazuje se ke kůlu.

Červený rybíz se tvaruje jinak

Pro červený rybíz platí opačný princip. Podle RHS se kupuje s krátkým čistým kmínkem vysokým 10 až 15 centimetrů a tvaruje se do otevřené číše až s deseti větvemi. Hlubší výsadba a radikální řez k zemi jsou proto pravidlem jen pro černý rybíz.

Od března 2025 je shrabané listí, posekaná tráva i čerstvé větve ze zahrady bioodpad a pálit je zakázáno – soused, který v sobotu zapálí kupu navlhlého listí a čerstvého řezu z ovocných stromů „jako každý rok“, porušuje zákon, zatímco táborák ze suchého dřeva vedle by byl v pořádku.

Novela zákona od března 2025 zařadila zahradní zeleň mezi bioodpad a pálení zakázala

Od 1. března 2025 platí novela zákona o ochraně ovzduší, která sjednotila pravidla se zákonem o odpadech. Shrabané listí, posekaná tráva i čerstvé větve jsou biologický odpad a jejich odstraňování pálením je zakázané. Hasiči upozorňují, že pálit navlhlou trávu, listí nebo čerstvé větve nesmíte, a kdo to udělá, porušuje zákon.

Listí a trávu složte na kompost, větve naštěpkujte nebo odvezte na sběrné místo

Podzimní úklid zahrady má od března jasný postup: listí a posekanou trávu složte na kompost nebo do hnědé popelnice, větve naštěpkujte a štěpku použijte jako mulč pod keři. Metodické sdělení Ministerstva životního prostředí z června 2025 potvrzuje, že kompostování a štěpkování s využitím štěpky nejsou odstraňování odpadu. Co se nevejde, odvezete na sběrné místo obce – každá obec má povinnost zajistit celoroční sběr zeleného odpadu od dubna 2019. Kout s listím na kraji zahrady poslouží ježkům, kteří v něm přezimují.

Táborák ze suchého dřeva na opékání nebo posezení dovolený zůstal

Oheň na zahradě zakázaný není, pokud v něm hoří suché dřevo a slouží k opékání nebo posezení. Ministerstvo životního prostředí výslovně uvedlo, že rekreační rozdělávání ohňů za účelem opékání špekáčků „zakázáno samozřejmě není“. Spálit smíte jen suché, čisté dřevo a jen tolik, kolik odpovídá účelu – příprava jídla, teplo, táborák, posezení nebo kulturní akce. Tráva a listí k účelnému spálení podle ministerstva vhodné nejsou. Větší oheň ohlaste přes paleni.izscr.cz, ohlášení hasičům ale pálení neschvaluje, jen eviduje.

Obecní vyhlášky, které dřív upravovaly pálení klestí v pátek odpoledne, po prvním březnu 2025 pálení bioodpadu nepovolí – zákon má přednost. Výjimky platí jen pro lesní hospodářství a rostlinolékařská opatření, běžný podzimní úklid zahrady pod ně nespadá.

Britská ornitologická společnost RSPB doporučuje semínka a arašídy do krmítek dávat jen od listopadu do dubna, přičemž krmivo má zmizet do 1–2 dnů a lojové koule do 7 dnů. Solené arašídy ze sáčku, kterými chce leckdo ptákům pomoci, jsou přitom přesně to, co RSPB i Česká společnost ornitologická (ČSO) do krmítka nedoporučují.

Trichomonóza je důvod, proč semínka a arašídy patří do zimy

RSPB po nedávném vědeckém přezkumu vyřadila semínka a arašídy z letního krmení kvůli trichomonóze, nakažlivé chorobě ptáků. Semínka a arašídy proto patří jen do období listopad–duben. Česká společnost ornitologická doporučuje začít krmit nejčastěji na začátku listopadu a pokračovat až do konce dubna, hlavně při mrazu a sněhu. Obě společnosti se na časovém rozmezí shodují.

Solené, plesnivé ani kořeněné jídlo do krmítka nepatří

RSPB výslovně zakazuje cokoli plesnivého nebo soleného. ČSO přidává, že do krmítka nepatří kořeněné, uzené ani sladké zbytky. RSPB varuje i před směsmi s plnivy, jako je sušený hrách, fazole, čirok nebo celá pšenice. Sušené ovoce smíte dát jen namočené a v malém množství; rozinky vůbec ne, pokud máte doma psa nebo kočku, protože jim jsou toxické. Ořechy dávejte jen do krmítka z pevné ocelové síťky.

Při nemocném ptákovi krmení zastavte na čtyři týdny podle RSPB a aspoň na dva týdny podle ČSO

Když se v zahradě objeví nemocný pták, RSPB doporučuje krmení přerušit, krmítko vyčistit a obnovit po čtyřech týdnech. Česká společnost ornitologická uvádí přerušení aspoň na dva týdny. Podle ČSO má krmítko stát nejméně dva metry od keřů a metr a půl nad zemí, aby k němu nepronikly kočky a kuny. Vodu v pítku měňte denně.

Konec října je čas krmítko vyčistit a postavit na přehledné místo. Se začátkem listopadu a prvními mrazy pak přijde na řadu slunečnice, směs semen, lůj a pítko s čerstvou vodou. Solené arašídy nechte v kredenci.

Mrkev v igelitce do Vánoc zvadne nebo zplesniví, a přitom by stačila bedna s vrstvami vlhkého písku v tmavém sklepě, kde nemrzne. Mrkev, řepa a celer snadno ztrácejí vlhkost a scvrknou se, proto jim britská RHS kolem kořenů dopřává vlhký písek místo vzduchu v sáčku.

Kořeny vyryjte za sucha a nať ukruťte bez mytí

Koncem října nebo začátkem listopadu vyryjte mrkev a řepu za suchého počasí. Poškozené kořeny snězte hned. U řepy nať ukroutíte asi dva a půl centimetru nad kořenem. Hlínu jen setřeste, kořeny nemyjte.

Bedna s vlhkým pískem udrží kořeny pevné

Podle britské RHS uložte mrkev, řepu, celer, pastinák, tuřín, vodnici i zimní ředkev ve vrstvách vlhkého písku nebo náhražky rašeliny. Na dno bedny nasypte vrstvu písku, položte kořeny tak, aby se nedotýkaly, přikryjte další vrstvou písku a pokračujte výš. Samostatná stránka RHS o řepě uvádí jako další možnost i suchý písek, substrát nebo kokos v garáži či kůlně; řepa tak vydrží nejméně pár měsíců a větší bulvy se skladují lépe.

Bedny patří do tmy bez mrazu a pod víko kvůli myším

Bedny postavte do sklepa, kůlny nebo garáže, kde nemrzne a kam nesvítí světlo. Jednou za čas zkontrolujte kořeny a vyřaďte měkké nebo hnijící kusy dřív, než nakazí okolí. Na uskladněné zelenině si rády pochutnají myši, proto bedny chraňte víkem nebo pletivem. Kdo má velkou úrodu a málo místa uvnitř, může postavit krecht: dvacet centimetrů písku a slámy na zem, pyramidu kořenů, dvacet centimetrů slámy, patnáct centimetrů zeminy a komínek ze slámy, celkem asi metr vysoko.

Z podzimního listí v propíchaném a navlhčeném pytli vznikne asi za dva roky kvalitní listovka. Kdo v říjnu odveze pytle listí na sběrný dvůr, kupuje pak na jaře substrát a mulč, které mohl mít z vlastní zahrady. Starší listovka slouží jako výsevní substrát nebo příměs do směsi, mladší jako mulč.

Dub, buk a habr se rozloží snadno, silné listy je třeba napřed nadrtit

Podle britské Royal Horticultural Society se listy většiny druhů rozkládají asi dva roky, některé ale rychleji než jiné. Dub, buk a habr dávají nejlepší listovku a rozkládají se bez problémů; silné pevné listy javoru klenu, ořešáku nebo kaštanu koňského i jedlého je lepší napřed nadrtit, nebo je rovnou přidat do kompostu. Stálezelené listy cesmíny, aukuby nebo bobkovišně také nadrtíte a dáte do kompostu, jehličí se rozpadá dva až tři roky – borovicové dává kyselou listovku vhodnou pro rododendrony, azalky, kamélie a borůvky.

Pytel propícháte nožem nebo vidlemi a volně zavážete

Listí sbírejte za sucha a bezvětří, naplňte pytel na odpad, suché listí navlhčete, celý pytel propíchejte nožem nebo vidlemi, volně zavažte a odložte na dva roky do závětří. Nebo postavte ohrádku z pletiva na kolících, nasypte co největší hromadu a občas navlhčete; pravidelné obracení urychlí rozklad. Rotační sekačka je nejlepší „drtič“, který máte doma – přejedete-li listí na trávníku, nadrtí ho a ještě k tomu přidá posekanou trávu.

Kvalitní listovka starší dvou let se hodí na výsev, mladší jako mulč

Listovku starou aspoň dva roky můžete použít jako výsevní substrát nebo ji smíchat s pískem, kompostem a zeminou; mladší nebo horší poslouží jako mulč v síle aspoň pět centimetrů, který rozložíte na záhony pozdním podzimem nebo v zimě. Problém někdy způsobí plevele – jejich semena se v hromadě mohou uchytit a na jaře vyklíčit.

Hlízy mečíků vyryté s hlínou a nasypané rovnou do igelitky ve sklepě bývají na jaře plesnivé a měkké. Hlízy je potřeba vyrýt, nechat několik týdnů proschnout a odlomit starou hlízu, teprve potom patří do chladu.

Mečík neroste z cibule, ale z hlízy, která se každý rok obnovuje

Nová baculatá hlíza vyroste každý rok na staré, která se pod ní scvrkne. Většinu zahradních hybridů proto RHS radí na podzim vyrýt a přezimovat v suchu a chladu. Hlízy se vyrývají vidlemi nebo rýčem dřív, než listy úplně zežloutnou – podle britského RHS zhruba šest týdnů po odkvětu. Listy ještě zelené se seříznou těsně nad hlízou s pahýlem pár centimetrů a malé hlízky se oddělí.

Několik týdnů sušení na teplém vzdušném místě a pak se stará hlíza odlomí

Hlízy se suší na teplém a vzdušném místě, například v garáži nebo na půdě. Po několika týdnech se odlomí stará scvrklá hlíza pod novou a vyhodí, hlízy se očistí od hlíny a nepoškozené se uloží do přepravek. Přepravky pak patří na chladné, ale nemrznoucí místo, kde ani v noci neklesne teplota pod čtyři stupně Celsia. Vlhké hlízy uložené bez provětrání na jaře hnijí.

Malé hlízky lze na jaře zasadit samostatně do záhonku a pokvetou za rok nebo dva

Hlízky se sázejí do hloubky pět centimetrů, velkokvěté hybridy deset až patnáct. Přes zimu se hlízy v přepravkách občas zkontrolují a hnijící se vyřadí.

A co ponechat hlízy v zemi s tím, že „ono to přežije“? RHS připouští, že na lehké půdě v teplé oblasti to vyjít může, ale označuje to za riskantní. Kdo chce mít jistotu, vyryje je dřív, než listy úplně zežloutnou.

Levandule se podle britské Royal Horticultural Society stříhá každoročně hned po odkvětu na konci léta a do dřevnatých částí se nestříhá, protože z nich špatně znovu obráží. Z toho, že levandule vypadá rozlezle, ještě neplyne, že ji máme zkrátit do základu. Pomůže spíš jemný řez ve správnou chvíli.

Kdy a kolik ubrat

Podle průvodce RHS se odstraní odkvetlé stonky a asi dva a půl centimetru olistěného růstu. Na jaře lze porost lehce zastřihnout, pokud je neupravený nebo omrzlý.

Proč ne do dřeva

Levandule nové výhony ze starých dřevnatých stonků nevyrazí snadno. Ponechaná sama navíc zdřevnatí a zestárne. Razantní řez do dřeva může skončit holým pahýlem, který už nevyraší.

Co se starou levandulí

Starší rostliny, které zřídly a zdřevnatěly, RHS doporučuje nahradit novými. Levandule rostou rychle a množí se řízky z mladých rostlin. Rady platí hlavně pro levanduli lékařskou a její hybridy, francouzské a jiné méně mrazuvzdorné levandule jsou citlivější.

Podzim a zima

Odkvetlé květy lze na konci sezony nechat jako potravu pro semenožravé ptáky, třeba pro stehlíky. V truhlících držte v zimě substrát spíš suchý a nádoby na chráněném místě, protože kořeny v mokru hnijí.

Roztahaná levandule u cesty, která je uprostřed holá, se řezem do dřeva nespraví. U takových rostlin RHS raději doporučuje výměnu.

Jablka napadená hnědou hnilobou nemusí na stromě shnít do nuly, často zmumifikují a zůstanou viset, a houba v nich podle britské RHS přezimuje a na jaře může napadnout květy. Z toho, že strom po opadu listí vypadá obyčejně, ještě neplyne, že je zdravý. Bez listí se ale do koruny dá konečně dobře podívat.

Mumie na větvi jsou zdroj jarní nákazy

Podle Royal Horticultural Society napadené plody mumifikují a zůstávají na větvích, kde se dotýkají kůry a vytvářejí drobné rakoviny. Houba přezimuje v mrtvých plodech i v rakovinách, na jaře uvolní spóry a může způsobit mor květů. Nákaza vstupuje poraněním, třeba od ptáků, obaleče jablečného nebo po strupovitosti.

Co udělat po opadu listí

Stačí jeden pohled do koruny po opadu listí. Projděte strom i zem pod ním. Mumie sundejte z větví a spadaná jablka seberte, nejlépe v rukavicích. RHS radí zahrabat je aspoň třicet centimetrů hluboko, případně je odvézt do sběru zeleného odpadu, kde se ale vyplatí nejdřív zjistit u obce, jestli větší množství hnilého ovoce přijmou.

Postřik tu nepomůže

RHS uvádí, že pro zahrádkáře-amatéry není proti hnědé hnilobě k dispozici žádný fungicid, takže rozhoduje úklid. V příští sezoně pomůže chránit plody před poraněním, například sítěmi proti ptákům.

RHS je britský zdroj a odrůdy ani termíny pro naše zahrady neřeší, princip ale platí: co zůstane viset, může na jaře vrátit nákazu.