Borůvka zasazená do půdy s pH nad šest žloutne mezi žilkami, protože nedokáže dobře vstřebávat železo. Podzimní vápnění záhonu hned vedle pak udělá přesně to, co borůvka nesnáší – zvýší reakci a plody zmizí. Z toho, že na podzim zahradu zkrášlíš, ještě neplyne, že na jaře sklízíš. Plyne z toho jen to, že sousedství občas škodí víc než podvýživa.
Optimum leží mezi čtyřmi a půl a pěti a půl
Borůvka roste v kyselé půdě. Royal Horticultural Society i příručka Pacific Northwest uvádějí optimální pH 4,5 až 5,5. Při vyšší hodnotě železo přechází do formy, kterou kořeny nerozeznají, a mladé listy žloutnou mezi žilkami. Sklizeň pak klesá nebo úplně vypadne.
Záhon vedle vápnění dostane ránu odrazem
V jedné zahradě vysadili borůvky těsně vedle trávníku, který v říjnu dostal vápenný dolomit. Během zimy se odtokem dostal vápník i k záhonu a na jaře se listy zbarvily do žluta s nazelenalými žilkami. Půda vytažená sondou ukázala pH 6,2, což už borůvce nestačí. „Podzimní péče o trávník přihnojí na zimu to, co na zimu přihnojit nechceš“ – takto lakonicky výsledek popsal majitel.
Jílovitohlinitá šestka se stahuje sírou
Půda s pH 6,0 a těžší texturou potřebuje před výsadbou korekci sírou. Příručka Pacific Northwest popisuje jílovitohlinitou variantu jako typický příklad reakce, kterou je třeba stáhnout k hodnotě 4,5. Dávka se počítá podle analýzy – v provozu mohou být desítky kilogramů síry na sto metrů čtverečních, nikoliv tuna na hektar přímo do zahrady.
Pokud zahrada leží v zásadité oblasti, borůvku přesuň do nádoby se substrátem pro rododendrony. Tam pH hlídáš zalévací vodou a vápno z okolí nedorazí ani omylem.